BIOGRAFIE

Z osobního koutku...

Už jako malá jsem vnímala svět kolem jinak než ostatní. Chodili mě navštěvovat mí průvodci a bytosti jiných světů, cítila jsem vše kolem mnohem intenzivněji než ostatní, vnímala jsem okolnosti, kterým jsem vůbec nerozuměla... a svou jinost jsem tedy dlouho skrývala..

Naše cesta životem je cesta hledání všech částí sama sebe, je to cesta k celistvosti, k pochopení a přijetí se... S vděčností a pokorou přijímám všechny výzvy, dílčí neúspěchy a pády, neb právě ty nás nejvíce učí. 

Hudba, tanec a zpěv jsou součástí mého života již od dětství. Prý jsem dříve tančila, než chodila, a dříve zpívala, než mluvila.

Prvním zlomovým bodem byla má první cesta do USA. Letenky jsme pořizovali, když mi bylo 13, počkali, až se Saturnova ručička přehoupne přes pomyslný den mých 14. narozenin, a já se loučila s rodinou, odlétala jsem sama studovat do zahraničí a věděla jsem, že jsem přesně tam, kde mám být. Byla to moje první vědomá cesta, mé první velké vědomé rozhodnutí. Vše se tím samozřejmě změnilo. Tam ve 14 letech došlo k prvnímu - v tu chvíli ještě nevědomému - spojení s Duchem. Pomohl mi, když jsem tam byla na dně, ukázal mi tu obrovskou sílu, kterou v sobě všichni nosíme, jen si jí nejsme vědomi. V ten den, kdy jsem klečela a modlila se, mě vyslyšel, došlo k jakémusi přetavení mé mysli, něco hluboko ve mně se změnilo, a já se pak domů vracela jako někdo úplně jiný. A od té doby mám jeho podporu na každém kroku. Někdy s ním nesouhlasím a občas se s ním hádám (např. když mě vyslal na sever, abych tu uzdravovala místo, kde je dosud v protonaci cítit tolik bolesti a smutku, a já jsem opravdu vůbec nechtěla.. no, nakonec má prostě poslední slovo On, a tak jsem tu:-)), ale vím, že při mně stojí a to věřte, to se pak dějí divy..

V 16 letech se mi více začaly otevírat kanály vědomí, o kterých jsem do té doby neměla ani potuchy, a nebyl nikdo, s kým bych si mohla popovídat. Naštěstí už v té době zasáhl můj Duch a skrze synchronicity mi do života poslal Druidku. Byla to žena křehká, velmi vědomá, a pro mne byla andělem. A začala mě učit. Vše mi začalo dávat smysl, pochopila jsem, že ke mně promlouvá Velká Matka, že jí slyším, když se převibrovává, když zpívá, když k nám promlouvá... A že nemám vidiny, když vnímám jakési bytosti, ani hmotné ani neviditelné... že neblázním, když komunikuju se svým Duchem, nebo slyším, jak zpívají Andělé. Jsem za ní nesmírně vděčná. 

Silným milníkem bylo přijetí na Univerzitu Yale. Dělala jsem přijímací zkoušky i na Princeton a další univerzity. Všude jsem byla přijata, na Yale mi nabídli stipendium. Zpětně vím, že to byla další životní zkouška, jak  naložím se svou svobodou, a nakolik zůstanu věrná svým hodnotám. Na osobním pohovoru mi totiž těsně před podpisem oznámili, že nemohu studovat vývojovou psychologii a antropologii, ani francouzštinu. Peníze na stipendia často proudí od farmaceutických firem, které si tak kupují a vychovávají své budoucí pracovníky. Mé vnitřní dítě křičelo, žaludek se stáhnul, na chvíli přišel ten okamžik, kdy máme pocit, že se nám přebootoval systém. Chvíli jsem zkoušela navrhovat různé varianty - možnost studovat dva obory najednou či nejprve tento a pak svůj (vlk se nažere a koza zůstane cela), ale žádný odklon od studia mikromolekulární biologie a chemie se nekonal. Měla se ze mě stát laboratorní vědkyně s doktorátem z Yale, měla jsem zasvětit svůj život vývojem (dosaďte dle fantazie), a prvních 10 let po škole jsem se měla zavázat k práci pro danou společnost, která platila má studia. A tak jsem položila propisku zpět na stůl a zdvořila odmítla. Profesorovi spadly brýle, téměř koktal, zeptal se mě, zda si uvědomuju, že už nebude cesty zpět, jakmile odejdu z tamtěch dveří. A že se to ještě nikdy nestalo, aby student odmítl... Ano, odpověděla jsem. Postupně mi během let docházelo, co vše se v této chvíli odehrálo. Prošla jsem jakousi zkouškou víry, když jsem zahodila společenské pozlátko, a vydala se dosud nevyšlapanou cestou, kde mne sice nečekaly ovace a společenský úspěch, ale čekalo mne vnitřní štěstí a duchovní bohatství.  

To vše ale mělo přijít až za pár let, nejprve jsem musela projít dalším zlomovým bodem - ten nastal, kdy mi v r. 1998 umřel táta. Byla to natolik bolestná ztráta, že mě doživotně ovlivnila. Na mnoho let jsem se ponořila do nejrůznějších učení, hledala odpovědi v učeních o karmě, reinkarnaci, regresních terapiích, v Knihách mrtvých, a mnoha dalších oblastech, protože jsem chtěla pochopit nesmyslnost událostí, kterým někdy čelíme. Chtěla jsem pochopit něco, co jsem nakonec pochopila, že lze jen přijmout, a smysl toho nacházíme jen na úrovni duše a jejích lekcí..

Byl to jeden z nejhlubších pádů v mém životě, ale byl to pád do hlubin mé duše, a byl velmi symbolický. Můj otec totiž studoval medicínu, kterou díky událostem v r. 68 nedodělal (asi máme boj za to, v co věříme, v genech:-)) a já byla vedená k tomu, že na ní půjdu také. V 8 letech jsem uměla vyjmenovat kosti v latině, učil mě vše, co věděl. Ale já vždycky cítila, že to není můj svět. Odpověď přišla s jeho odchodem. Já se složila, byla jsem na tom tak špatně, že jsem málem skončila na psychiatrii. 

Do života mi v tu chvíli přišla má druhá duchovní průvodkyně a výjimečná bytost ve všech ohledech. Já během roku díky homeopatii zahojila trauma, šok a žal, přenastavila spoustu dalších věcí, cítila se skvěle jak nikdy před tím, a poté, co se mi vyléčily snad všechny fyzické potíže (silné genetické zatížení), které jsem už jako mladá žena měla, rozhodla jsem se, že jestli existuje něco, co dokáže takto efektivně vyléčit - i fyzické potíže a k tomu působí i na těch nejhlubších rovinách duše, tak to je ta medicína, kterou chci umět. A tím započala má studijní cesta v oblasti homeopatie a celostní medicíny. Studovala jsem v ČR i v USA (jak odlišné od studia na prestižní americké univerzitě :-)), a vlastně studuji dodnes. Je to druh vzdělání, který nikdy nekončí, neustále přichází nové nemoci, nové výzvy a nová poznání na poli vědy, k tomu přichází nové možnosti pro nás jako pro lidstvo, aktivují se nám schopnosti, mění se energie, sluneční svit, a mnoho dalšího..

A tak se nitky hudby, druidismu a medicíny prolínají. Je tomu 27 let. Za tu dobu jsem žila v mnoha zemích světa na různých kontinentech, někde měla i praxi a léčila, a učila se od šamanů, druidů, okultistů, ale také tanečnic, hudebníků a zpěváků; někde jsem putovala jen sama se sebou, někdy s blízkými dušemi poutnicemi. Stála na mnoha životních křižovatkách, zvažovala nejrůznější nabídky, zvažovala různé cesty.. Mnoho různých lidí, mnoho vzdálených míst, mnoho střípků do mozaiky mé staré duše. 

A tak tančím posvátný tanec života, jak nejlépe umím, tančím mezi rolemi, archetypy, mezi pilíři, o které opírám léčbu, a které mi pomáhají na cestě, po které někteří kráčíte a někteří tančíte:-) se mnou. Všechny tyto části jsou neoddělitelné. A těším se, kam mě srdce zavede na příští putování, příští cestu. Táhne mě to do Tibetu, stejně tak ale cítím volání k návratu do Jižní Ameriky... nechávám vše plynout, synchronicity se o vše postarají :-)

Před několika lety mi na nádherném úplňkovém Slunovratovém rituálu u řeky Berounky - řeky naší duše - jedna šamanka řekla, že jsem hodna toho říkat si Udegan - v prastarých šamanských kmenech na Sibiři to byly ženy léčitelky, šamanky, průvodkyně, moudré stařešiny.. s pokorou a vděčností jsem si to jméno uložila do Srdce, ale trvalo mi pár let, než jsem to skutečně přijala a uložila do vyšší 3. čakry jako šém, který aktivoval další část mé duše.

A tak vzniklo jméno Luna Ka Udegan - jsem Luna duší Udegan 

S láskou a vděčností za vše 🙏❤️